Jdi s tim do **** ✕ Stalkuj mně ;)
Follow @fabulatorcz

follow us in feedly

Rozverný Fabulačník

Z posledních sil #3 – Oslněn v pražském půlmaratonu

DSC_0223

Půlka je ta vzdálenost, která tě nezabije (většinou), ale dá ti docela zabrat. A mně teda dala zabrat. Jsem si však jistý, že i kdybych všechny okolo prosil, ať mi aspoň půjčí kolo, nikdo by mi ho nedal. Všichni tam jenom řvou: „To dáš.“ A tak jsem to teda dal. I bez kola.

a zbytek je tady →

Pro rubriku Osobní vyplozeno 29.3.2015 v 16:40

Muž pánem domácnosti #4 – Však ta niť vydrží

IMG_20141117_125334

Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť. Šiju, šiju si rukavičky, mám v nich totiž hroznou díru a už mě to přestává bavit. Co já bych dal za náprstek, protože takhle nemám jistotu, jestli zašívám tu kůži nebo svoji ruku. Ale jsem pánem své domácnosti, tak to snad nějak zvládnu.

a zbytek je tady →

Pro rubriku Osobní vyplozeno 21.3.2015 v 15:54

Pýcha a předsudek – Jane Austenová

DSC_0192

Pro rubriku Recenze vyplozeno 20.3.2015 v 00:08

Opět jsem jednou zkusil nějakou klasiku. I když jsem byl trochu nedůvěřivý, nakonec jsem toho nelitoval.

Ze všeho nejdříve se musím přiznat, že nejsem velký příznivec klasiky. Vždy k ní přistupuji s velkou nedůvěrou, jelikož jde většinou o díla rozsáhlá a tuze nudná. Autoři si totiž nemusí získávat srdce čtivostí nebo zábavností a takovýma úchylárnama, nýbrž jim stačí pouhá literární genialita. Pýcha a předsudek pro mne byla povinnou literaturou k hodinám anglického jazyka a já si říkal jaká to bude ubrečená romanťárna. Stačilo několik stran abych si knihu zamiloval.

Kdo by náhodou neznal obsah této knihy, dokáže ho s přehledem popsat první věta románu: „Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“

Miluji paní Bennetovou

Lehký ironický tón, který tolik obdivuji, z knihy doslova srší. V ústředí se pohybuje paní Bennetová a jejích pět dcer – Jane, Elizabeth, Mary, Kitty a Lýdie. A pak samozřejmě párek potenciálních ženichů. Všechny tyto postavy mají velmi propracované charaktery a dobře vytušíte, co od které čekat. Navíc děj je popisován vždy z pohledu konkrétního účastníka (či skupiny účastníků), takže si skvěle dokážete představit, kdo jak přemýšlí.

Ze všech postav jsem si nejvíce zamiloval paní Bennetovou, která je pěkně prosím naprostá kráva. Snaží se neustále řídit situaci a hlavně provdat dcery bohatým manželům. Pramálo ji ovšem záleží na někom jiném, než na sobě samé. Co ji hlavně trápí je, že po smrti jejího manžela nebude mít ani vyndru. Že je ženou pana Benneta, který všechny její útoky odráží s nesmírným klidem a ironií, nebude náhoda. Abyste lépe pronikli do myšlení této ženštiny nabízím vám několik ukázek:

[paní Bennetová posílá svou dceru k potenciálnímu ženichovi]
Sestry se o Jane strachovaly, ale matka se radovala. Celý večer lilo jako z konve a Jane se skutečně nemohla vrátit.
„To jsem měla doopravdy skvělý nápad,“ pochvalovala si paní Bennetová najednou, jako by se bylo rozpršelo její zásluhou.

[rozhovor pana Benneta a paní Bennetové]
„Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrně spřátelen. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrý dvacet let.“
„Och, vy nevíte, co mě už stály utrpení,“
„Doufám, že to překonáte a dožijete se toho, jak mladíci se čtyřtisícovými důchody zaplavují náš kraj.“
„Co by mi to bylo platné, i kdyby se jich sem nastěhovalo dvacet, když je nechcete navštívit.“

Bez peněz si nevrzneš

Celý úvod knihy se hlavně řeší, kdo kolik bere ročně liber a kdo by si mohl koho vzít a kdo má vybrané způsoby a kdo je naopak pyšný a namyšlený. Kukátko do tehdejší doby to je naprosto úžasné. Tehdy se holky balily prostě jinak. A dokonce se i hádalo jinak. To nejdrsnější, co můžete udělat, je odjet bez rozloučení.

Všechny postavy jsou uvěřitelné stejně tak jako jejich vývoj. Žádná není šablonovitá a všechny mají svoje osobité kouzlo. Hrozně mě mrzelo, že jsem knihu nestihl přečíst včas a kvůli mému zájmu napsat správně test jsem si musel přečíst rozuzlení dopředu.

Prostředek knihy mi přišel slabší, protože jsem v něm postrádal to kouzlo ironie, které bylo na začátku. Taky jsem tam trochu postrádal paní Bennetovou. Ta totiž dokáže dodat knížce jiskru. Škoda že obálku hyzdí nějaký obrázek z filmu, ale to bych asi chtěl moc… Rozhodně ale doporučuji všem si román přečíst!


Název: Pýcha a předsudek
Orig. název: Pride and Prejudice
Autor: Jane Austen
Vydání orig./české: 1813/2008
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 300
ISBN: 978-80-7335-212-7
Odkaz na knihu u nakladatele

Hodnocení:


Pro rubriku Recenze vyplozeno 20.3.2015 v 00:08

Z posledních sil #2 – Jak já bych chtěl spát

IMG_0550

Pro rubriku Osobní vyplozeno 13.3.2015 v 00:36

Ještě jsem s tím běháním neseknul. Jak bych také mohl, když už jsem si za to zaplatil a vykašlat se na to, by bylo jako lít whisky do dřezu. Snad to bude bobrům chutnat.

Je něco okolo půl dvanácté a já bych tak hrozně moc chtěl spát. Už jen samotný fakt, že jsem tuto skutečnost přednesl, mne staví do nepříjemné pozice, že v bych měl v blízké době článek opravdu vydat nebo jako mazaný kujón počkat zítra na správnou hodinu. Ani netuším, jestli jsem tak unavený kvůli tomu běhání. Asi mi není dáno na to přijít, protože veškeré moje uvažování zastiňuje jediná myšlenka, že bych chtěl hrozně moc spát.

Ani oholit se člověk skoro nemůže, jak nemá ten čas. Ale stejně existuje jediná možnost, jak něco takového bláhového může dopadnout.

homer

ČD (Času dost)

Dneska mi přišel newsletter od Run Czech, že prý půlmaraton je už za 16 dní, tak abych se netvářil příliš překvapeně. Okamžitě jsem nasadil reverzní psychologii a zatvářil se trochu zděšeně a o kus více překvapeně. Doufal jsem totiž, že to mám déle než za pár. Velmi se mi líbilo, jak je v emailu zdůrazněné, že na půlmaraton je třeba připravovat se déle než pouhých 14 dní. Buď mají organizátoři vytříbený smysl pro humor nebo velmi jednoduše, jsou ty dva dny prostě rozhodující. (A nezbývá než doufat, že někdo zažaluje ANO za velezradu, protože ukradlo Čechům slovo prostě.)

Velice mě těší, že vše, co jsem napsal v kapitole minulé, se vyplňuje a dál tak úspěšně děsím návštěvníky parku Přátelství. Tento chumáč přírody totiž občas tak úplně přátelský není. Jedna dívka si mě s někým spletla, nejspíše se samotným Hanibalem Lecterem a to jsem ani neměl v ruce vidličku. Rád bych řekl, že já jsem se bál jí víc, než ona mě, ale pravdou je, že ona vyjekla tak pronikavě, že jen málokteré dítě by s ní mohlo soutěžit. Jeden by se bál, že ho seberou policajti.

Když skončit, tak jedině v tom nejlepším

Dokonce jsem provedl restrukturalizaci svých běžeckých oblečků. Koupil jsem si totiž jedny kalhoty a jedno tričko navíc. Všechno samozřejmě v černé, protože jak jinak by se mě mohl někdo v noci leknout. .. Kdybych svítil jako sluníčko, asi moc ne. A do druhyce všeho dobrého, kdybych se na to chtěl vykašlat, tak v černé se lépe skáče pod auta.

Dokonce jsem si i přes svou nelásku ke kalhotám jedny na doma pořídil. Co na tom, že mi na objednávku zapomněli, přišlo mi to asi až za měsíc a ještě poslali jinou velikost…? Za to jsem si přece mohl sám, vzdal jsem se svých ideálů…

Běhání ale už není jen o běhání, ale i mnoho čtení. Zpocené večery mi zpříjemňuje Dan Brown a jeho Inferno. Je to asi jediná možnost, jak jsem schopný se alespoň trochu na tu audio knihu soustředit. Asi nemusím zdůrazňovat, že vždycky doběhnu v tom nejlepším a tu šokující informaci se tak dozvím až na začátku běhu dalšího. Alespoň mám motivaci.

Tak ještě teda 16 dní. Teď už asi 15. A snad tam bude opět ta občerstvovací stanice s vínem. Bude to třeba.

Pro rubriku Osobní vyplozeno 13.3.2015 v 00:36

Muž pánem domácnosti #3 – Nehrej si na zahradníka, buď jím!

s

Pro rubriku Osobní vyplozeno 6.3.2015 v 01:02

Pěstuji. Ne, není to konopí, ale stejně to dělám rád. Možná mi to všechno dříve či později, ale spíše dříve, pochcípá, ale utěšuje mě konejšivá myšlenka, že co je zelené, to stejně bolest necítí.

Chytlo mě to někdy minulý rok, kdy jsem si říkal, že by bylo docela fajnové vypěstovat si nějaké drogy. Jako všechno legálně samozřejmě (pro pány policajty, které sem dovedl google nebo jiný sviňák/práskač), ale nakonec se z toho sešlo, protože jsem si vzpomněl, že vlastně nejsem feťák. Docela se mi v tu chvíli ulevilo. Ale mohl jsem to alespoň prodávat, prej to docela nese a ani na to není třeba živnost.

Truhlík všehochutník

Už brzo budu moct používat přízvisko The Gardener.

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Nejdříve jsem se rozhodl vypěstovat si nějakou tu bylinku, takže jsem koupil truhlík, dal ho na okno, nasypal trochu hlíny a vhodil něco málo osiva. Netrvalo dlouho a měl jsem tam takový malý kus čisté přírody. Nevěděl jsem sice, co je co, byla to jedna velká džungle, ale byl jsem na sebe pyšný, že se mi to povedlo. Když jsem ovšem sklidil úrodu, moc jsem nevěděl, jak ji upotřebit, takže jsem ji nakonec vyházel. V tu chvíli mi bylo jasné, že bych měl trochu přebudovat chatrné základy mé ledabylé koncepce.

Přešel jsem tudíž na trvalky. Ono by mě totiž asi nebavilo, sázet to znovu a znovu. Já vždycky rád investuju na mnoho let dopředu a výsledky chci nejlépe zítra v ranních hodinách. S ohledem na tuto skutečnost příliš nechápu, co to dělám. Na druhou stranu tato nelogická představa krásně zapadá do mého života, který má ve stejném duchu budované základy. Velmi vzdušné základy. Něco jako když našleháte sníh.

Obří sekvoj za oknem

Life and death

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Od bylinek přes chilli až nakonec ke stromům. Nejdříve jsem si zasadil, co jsem sežral v obchodě. Pardon, v obchodě nakoupil, doma sežral a pecky vyplival. Takhle mi rostou už tři stromky, které můžou být buď jabkovníky nebo cintrónovníky. Dozvím se asi až v okamžiku, kdy začnou plodit. Těžko říct jestli je dřív nezabiju. Spíš ale jo. A zasadil jsem si i obří sekvoj, jen mi tak trochu vůbec nevyklíčila. Asi je to dobře, protože mám velmi omezenou výšku stropu.

V životě muže jsem už na 33 procentech. Stačí už jen postavit barák. A zplodit syna, což by mohlo jít odškrtnou návštěvou ve spermabance, ale to první bude asi problém. Z toho se prostě nedá jen tak vyvlíknout. Ještě že jsem velmi kreativní člověk.

Můj pokoj začíná rostlinami překypovat a jako má mnoho knihomolů problém kam s knihami, tak já mám zase problém kam s květináči. Naštěstí mi většina věcí rychle chcípne nebo vůbec nevyrostne, takže to není až tak velký problém.

Zhnoj to!

Spring entered to my room.

A photo posted by Michal Ozogan (@fabulatorcz) on

Nedávno jsem zjistil, že když přidám kytce hnojivo, tak začne rychleji růst. Už konečně chápu pocity Kolumba, který objevuje Indii. Aktuálně jsem ve fázi zkoušení, kolik toho hnojiva vlastně kytka snese, což v některých lidech vyvolává obavy z genetických mutací. Uznávám, že občas usínám se strachem, zda mi sem v noci nevtrhne jednotka SWAT a ten nebezpečný biologický materiál nezabaví. Jsem zastánce názoru, když zemřít, tak jedině s hnojivem v hubě. A doufám, že i mé rostlinky tuto filosofii sdílí a že mezi nimi není žádný Nietzsche. Ještě by mi spáchaly sebevraždu chudinku. Jako kdyby nestačilo, že je kosím já sám.

Co se kytek týče, jsem velký optimista. I tu oschlou poctivě zalévám a je mi jedno, jestli to někteří považují za týrání. Naopak si myslím, že každý by měl být svého květináře, kterému by stačilo v akutních případech zavolat a on by se na tu nemocnou chudinku podíval. A kdyby už nic nešlo dělat, dal by jí poslední pomazání a vyhodil do popelnice.


Už jste zasadili strom? Alespoň malinkatý… nebo cokoliv… fazoli do vaty…?


Pro rubriku Osobní vyplozeno 6.3.2015 v 01:02

Eleanor a Park – Rainbow Rowell

IMG_20150301_163024

Pro rubriku Recenze vyplozeno 1.3.2015 v 16:40

Zaláskovaný román v divnosvětě, kterému trochu přetekly stránky. Spíše než děj tu je důležitější vykreslování Eleanořina děsivého světa, který nelze smazat.

Eleanor a Park je takový sluníčkový román v nepříliš sluníčkovém světě. Odehrává se v době, kdy internet nikdo normální ještě neznal a všechny dobré písničky se musely strkat na pásky do nepraktických kazet. Byl to magický rok 1986.

Eleanor je dívka s faldem tu a tam a tam a ještě tam, co si nejspíše díky tyranizujícímu otci vytvořila svůj divnosvět, kterému rozumí snad jen ona sama. Park je z napůlasijské rodiny a nemá rád spoustu věcí a spoustu lidí a především je nervózní ze svého otce. A odehrává se to ve světě, kde nic není tak, jak má být.

Co by to bylo za knihu, kdyby se tito dva nezčuchli… Jen co je to za zčuchnutí, když začne výrokem, který nemá daleko k Tak už si kurva sedni.

Kniha začala, jenže ono se vlastně vůbec nic nedělo. Příběh se neodehrával, ale spíše se jen šouravými pohyby plazil dopředu. Pamatuju, že někde v polovině se odehrálo něco zajímavého a hned na to mě opět pohltila hluchota. Autorka se spíše než na děj soustředí na vykreslování Eleanořiných problémů s nevlastním otcem, který je hrubián a alkoholik, popisuje jak žijí s rodinou v prťavoučkém bytě a nemají peníze, a že ve škole je asi tak stejně oblíbená jako pondělí písemka z matematiky. A to všechno má ve čtenáři vzbudit lítost.

Po dlouhém nic přichází velké finále, které má sice dobrý náběh, ale ústí opět jako infantilní pohádka na dobrou noc. Vždyť je tam až do očí bijící okamžik „A zlo bylo poraženo“. Asi to ale patří k duši této knihy. Úplný závěr se mi velmi líbil a místo nějakého utínacího úderu nabízí zamýšlecí dojezd, který vás bude ještě pár dní doprovázet. Ironií osudu je, že zrovna k této knize mi vůbec neseděl.

Konečně závěr

Ve vyprávění se střídají obě hlavní postavy, což je určitě ku prospěchu věci a dá se ten podivuhodný vztah sledovat z více rovin. To ovšem k dobré knížce nestačí. Park se mi bohužel už na samém počátku znelíbil svým vystupováním a hlavním rysem Eleanořiny osobnosti je, že nemá zrovna normální život, což je málo a víc jsem si od ní odnést nedokázal. Ať už je Eleanor a Park cokoliv, tak je to především román pro dívky a nikomu jinému bych ho doporučit nemohl.

Trochu jsem doufal, že to bude více ve stylu Hvězdy nám nepřály, které se mi knižně velmi líbily, ale postavy tu jsou takové dětštější a méně uvěřitelné. Škoda. Třeba příště…


Název: Eleanor a Park
Orig. název: Eleanor and Park
Autor: Rainbow Rowell
Vydání orig./české: 2014/2014
Nakladatelství: Yoli
Počet stran: 335
ISBN: 978-80-87543-26-9
Odkaz na knihu u nakladatele

Hodnocení:


Pro rubriku Recenze vyplozeno 1.3.2015 v 16:40

1 2 3 27